OK2SBL SK

Zdravím všechny OMs,

je to již dlouho co jsem tento web nepoctil žádným příspěvkem. Takřka nebylo o čem psát. Rok 2019 jsme díky nepříznivým okolnostem odpískali.

Nicméně jak to tak bývá, tak po chvílích klidu, přichází bouře.

Ve čtvrtek 21.11.2019 po 18té hodině odešel zcela nečekaně náš táta a Váš kamarád Josef OK2SBL. Jeho život si rozhodně zaslouží více, než jen vzpomínku na tomto webu, ale možná že právě zde na "Three Bubikos - OL9W members" to bude to, co by ocenil.

 

 

Táta začínal s radiotechnikou již v útlém věku. Již jako malý potajnu vzal budík a utekl s ním na střechu. Tam ho rozebral na prvočinitele, protože jako celý jeho další život, chtěl přijít všemu na kloub, proniknout až k jádru problému a pochopit ho. Tehdy ještě budík nebyl schopen složit zpět do funčního stavu, ale to mělo brzy nabrat úplně opačný směr.

Jako ještě mladý si sestrojil první funkční krystalku a příjem radiových signálů ho fascinoval natolik, že se to pro něj stalo jeho životní zálibou na celý život. Obětoval tomu téměr veškerý svůj volný čas, veškerou svou energii a všechen um. Brzy se stal radioamatérem se značkou OK2BJL, o kterou tuším v roce 1969 bohužel díky tehdejší politické situaci přišel. Asi to pro něj musela být obrovská rána a to co tak miloval bylo najednou pryč. Ani toto jej ale nezlomilo a nevzdal to. Byl to odjakživa totiž velký bojovník. Za nějaký čas dostal značku OK2SBL a byl zpátky.

Protože měl doma tři syny a rádio doma, tak nebylo divu, že nás ty hlasy z té zázračné skříňky začaly brzy zajímat. Sám pamatuji den kdy jsem v 10-ti letech přijel domů ze školy, rádio zapnul a začal točit knoflíkem. Bylo tam spoustu divně mluvících lidí. Ihned jsem skočil na kolo a jel za tátou do práce, abych mu to sdělil. Myslím, že byl tehdy hodně rád, že jsem přijel a že mě to zajímá. Myslím, že i když se mu příliš nechtělo odcházet od rozdělané práce, tak prostě musel. Vždyť tam přeci za ním přijel jeho vlastní syn. Sedl na svou babetu, já zpátky na kolo a za pár desítek minut jsme byli doma. Byly z toho tehdy 4 QSO na Sardinii, takže dva nové čtverce JN40 a JM49 a nová země, jednu ze značek si pamatuji dodnes IS0AGY. Byl to pro mě obrovský zážitek a byl jsem tehdy na sebe hrdý.

I má cesta byla od tohoto okamžiku jasná. Chtěl jsem být jako táta. Začal jsem stejně jako můj brácha Ivo 2BDQ velice mladý a přišly i první naše úspěchy. Táta nás celou dobu jako správný otec vedl a podporoval. Postupně jsme se dostávali na vyšší a vyšší kopce, lepší a lepší QTH a plnili vyšší a vyšší vysněné mety. To samozřejmě reprezentovalo lepší a lepší vybavení a daleko více úsilí. A táta nikdy neřekl ne.

Je to hlavně jeho zásluhou, že jsme dosáhli toho čeho jsme dosáhli a myslím, že na nás může být právem hrdý. Posledních pár let se již závodů s náma neúčastnil, ale zase o to větší nám jak materiální tak psychickou podporu dával.

I přesto, že jeho značku již od čtvrtku v éteru neuslyšíme, jsme štastní, že právě on byl naším tátou. Oba víme, že se s ním už nikdy nebudeme moci poradit, že již nikdy nebude stát vedle nás. Ale oba pevně věříme, že nás bude i nadále doprovázet našimi životy a my budeme pevně doufat, že se jednou opět shledáme.

Děkujeme tati a 73!!!

Aleš OK2MWR a Ivo OK2BDQ